Peníze jsou všeobecně přijímaný prostředek směny zboží a služeb. Jejich použití je rychlejší a snadnější než výměnný obchod (naturální směna). Ten je neefektivní, protože při něm vždy musíte najít někoho, kdo prodává to, co chcete koupit a zároveň má zájem o to, co nabízíte na prodej vy. Směnný obchod současně také vyžaduje vytvoření určitého systému pro srovnávání hodnot různých druhů zboží.

Kovové mince : používají se jako prostředek směny již od 8. století př. n. l., protože mají řadu výhodných vlastností:
ü kov lze tvarovat i do mincí menších hodnot, mince jsou snadno přenosné a hodí se i k malým transakcím
ü drahé kovy, z nich se původně razily, jim propůjčovaly vysokou hodnotu v poměru k rozměru a hmotnosti
ü mince jsou trvanlivé a dají se recyklovat – mohou se roztavit a znovu vyrazit
ü mince v podobě ražených kovových kotoučků se těžko padělají

Bankovky: pro velké transakce se jako pohodlnější osvědčila platba papírovými penězi. Papírové poukázky představovaly závazek výstavce vyplatit držiteli určitou hodnotu ve zlatě nebo stříbře a značně se rozšířily během 18. století. – bankovky kryté zlatem (drahými kovy).

Vztah mezi měnou a drahým kovem (tzv. zlatý standard – směnitelnost v rámci standardu zlaté devizy) se začal vytrácet po 1. světové válce. Za války byla vyhlášena omezení vývozu zlata a také jeho přírodní zdroje ubývaly. Mnoho klientů bank nepožadovalo přístup ke zlatu a banky tak už nutně nemusely udržovat jeho ohromné rezervy ke krytí měny. Proplácení ve zlatě už neplatí – většina moderních měn není kryta drahými kovy – „flat money“, peníze drahými kovy nekryté, ale lze za ně drahé kovy nakoupit za tržní ceny. Současné bankovky odvozují svou hodnotu z úředního příkazu, kterým jsou vyhlášeny za zákonná platidla, jejich hodnotu garantuje stát a říká se jim nekryté bankovky.