Traduje se sice už odedávna, že chudoba cti netratí, jenže to je jenom chabá útěcha pro někoho, kdo je k životu v právě takové chudobě odsouzen. Ten, kdo totiž nemá peníze, nemá ani nijak růžový život, ten musí v jednom kuse počítat, co si ještě může dovolit a co už ne. A i když počítá sebedůkladněji a sebezodpovědněji, nejednou se dokonce dostane do situace, kdy nemůže uhradit dokonce ani to, co nezbytně uhradit musí, co nesnese odkladu ani si to nelze odpustit s tím, že na to dotyčný jednoduše nemá.

Jenže co se dá dělat, že? Jak zaplatit za něco, za co se platit má, když není čím?

V podobné chvíli leckoho napadne, že by nebylo od věci si na to někde půjčit. A od myšlenky k pokusu tento nápad realizovat nejednou není daleko.

Jenže zatímco pojmout úmysl vzít si půjčku není nikterak složité, s jejím získáním už je to jiná. Půjčit si je nejednou nad síly takovéhoto jedince. A to z toho prostého důvodu, že má-li se mu půjčky dostat, musí nejprve přesvědčit některého z poskytovatelů podobné pomoci, že je půjčky hoden, tedy že bude ochoten a schopen vše v pořádku vrátit.

A zkuste si něco podobného prokazovat, když máte jen velice nízké příjmy, minimální nebo nulové úspory, ne-li vysloveně jenom dluhy, kam se jenom podíváte! To je vskutku nadlidský úkol.

A proto je dobře, pokud podobní chudí a komplikovaní žadatelé zkoušejí štěstí výhradně u produktu nazývaného nebankovní hypotéka. Tady se totiž na žadatele nekladou žádné nezvladatelné nároky, tady se toleruje nejeden potenciální nedostatek. Hlavní tu je, aby se člověk dokázal za půjčené peníze zaručit zástavou nemovitosti a aby měl z čeho alespoň po troškách splácet. A kdo to dokáže, uspěje.

A proč si třeba právě zde nepůjčit třeba až sedmdesát procent odhadní ceny oné zmíněné zastavené nemovitosti, a to s možností splácet to třeba i až třicet let, že?